Efectos curativos aneb v čem Vám mořská sůl pomáhá …..
Ve španělštině znamená slovo efectos (účinky) a curativos (léčivé) a taková mořská sůl Mar Menor přesně je - BlahoDárná pro lidský organismus a regeneraci.
Pomůže vám…
…při potížích s kožními onemocněními, ekzémech, lupénce (psoriáze), akné
…zmírnit průběh alergií a respiračních obtíží
…při regeneraci poúrazových a pooperačních stavů
…posílit imunitu
…ulevuje při revmatických onemocněních a artróze
…podporuje činnost krevního oběhu
… odbourat stresy a zregenerovat při neuropsychických změnách
O efectos curativos z moudré knihy….
Sůl je starý, osvědčený léčebný prostředek, jehož rozměr dnes bohužel poněkud upadl v zapomnění. Tak jako u všeho musíme ctít střední cestu - moc soli škodí, na druhé straně sůl je k životu nezbytná.
Málo soli může způsobit výrazné poruchy látkové výměny. Obě složky soli – sodík a chlorid – upravují tlak tekutin v organismu, chrání před přílišnou ztrátou vody a regulují trávící systém. Bez sodíku by nervy vůbec nemohly přenášet signály. NAOPAK Dlouhodobý zvýšený příjem soli zvyšuje krevní tlak, způsobuje zadržování tekutin v těle, dochází k přetížení ledvin atp.
V historii byla sůl velmi cenná, nazývána bílým zlatem, pátým elementem nebo kvintesencí. Používala se v praktickém životě k uchování potravin, vydělávání kůží, k vaření, ale byla ceněna i pro své efectos curativos (překl. léčivé účinky).
Nejstarší zmínka o použití soli v medicíně pochází od slavného egyptského stavitele a léčitele Imothepa z 3. tisíciletí př.n.l. Popisuje, že sůl vysušuje infikovanou ránu a léčí tak zánět. Z Egypta pochází i několik receptů na čípky ze soli, které se používaly jako projímadlo. Existovala směs ze soli, fenyklu, kadidla, česneku a vosího trusu, která se v čípcích používala k urychlení porodu.
V medicínské tradici pokračovali Římané, Řekové. Slavný vojenský lékař Dioskurides doporučoval jako projímadlo „mořské víno“ (směs mořské a dešťové vody a medu). Slaným octem používali k ošetření vředů, pokousání od psů, uštknutí od hadů, bodnutí štírů. Lékař pozoroval, že mořská voda odvádí z těla „hlen a žluč“ a dále popisuje , jak teplé obklady z mořské vody a její vdechování „stahují a rozhánějí“.Zmínil se i o mořské vodě jako dobrém léku na nervová onemocnění a koupel v ní pokládal za užitečnou „při trvale špatném zdravotním stavu těla a nervů“.
Léčitelská tradice pokračovala i ve středověku a to buď starými recepty ze starověku či novými léčebnými postupy, např. Hildegarda z Bindenu používala sůl ve směsích s drcenými kostmi z lososa na špatné zuby. Paracelsus patřil k prvním, který doporučoval koupele ve slané vodě proti onemocnění kůže. Byl nadšený pro „huspeniny soli“, tedy solné koupele.
V lidové medicíně a přírodním léčitelství se povědomí o léčivé síle soli tradovalo celá staletí. Na bolesti hlavy se dělaly koupele chodidel se solí a popelem. Teplé suché solné obklady se používaly při zánětech. Kolem roku 1800 n.l. nastal boom léčivých koupelí ve slané vodě. Lázeňství podporoval lékař Schillera i Goetha Christoph Wilhelm Hufeland. Jeho cílem bylo uvést do harmonie lidové léčitelství s vědeckými poznatky.
V poslední době byl překonán trend „špatné pověsti“ soli z poloviny 20. století. Lidé si opět připomínají její léčivé účinky. Objevuje se v kosmetice, používá se do koupelí, oceňuje se při léčbě lupénky, neurodermitidy a artritidy. Používá se k inhalacím, výplachům, při nemocech dýchacích cest.
(Léčení solí a minerálními vodami, Anita Schweiger)
V moři vznikal první život, tak jde jen o klidný návrat ke kořenům, vyzvednutí pokladů a znovuobjevení efectos curativos.
